﻿Z varu světové války krystaluje se pomalu nová Evropa. Hra-
níce bývalých i nových států vynořují se z nejasna mírového jed-
nání, ale zprávy, které o tom pronikají dosti spoře do veřejnosti,
působí dojmem, jako by ve mnohých otázkách nové Evropy ne-
bylo dosti jasno v Paříži. Nejprve ponecháno rozhodnutí o Tě-
šínsku dohodě česko-polské, a nejnověji, dle zprávy — Echo de
Paris —, ponechává se stanovení nej východnější hraníce našeho
státu dohodě s Rumuny. V těchto dvou bodech jedná se ale o tak
důležité zájmy našeho státu, že maně vtírá se nám otázka: R o z-
hodujevPařížibenevolencevůči jistým národ-
nostem, nebo skutečný a oprávněný zájem nově
vytvořených států? Dle zásad, vyslovených všeobecně
pro mírové jednání, zdálo se, že stanoveny budou existenční a
národnostní podmínky jednotlivých států a dle nich že budou sta-
noveny hranice. Zatím však v některých věcech nápadně mizí ur-
čitost jednání mírové konference a — rozhodnutí ponechává se
dohodě stran. —
Uvažujeme-li trochu o tomto — dohodnutí — tu vidíme, že
jsme vůči sousedním státům ve veliké nevýhodě odkazováním na
dohodování,
Soudí-li někdo v Paříži, že Poláci vzdají se bez kompensací
— nároku — na Těšínsko, pak je u velikém omylu. Odkázáním
na dohodování popírá se náš prokázaný nárok na historické hra-
nice zemí českých a Polákům přiznává se jakési právo na území
Těšínská. Toho práva, byf neurčitého, Poláci se nevzdají bez tuč-
ného odškodnění. Tážeme se, čím má zaplatit naše republika od-
stoupení Poláků od nároků na naše dobré, staré právo? Pánev
slezská a dráha košicko-bohumínská jsou životním zájmem na-
šeho státu, obě musíme miti, a to Poláci dobře vědí. Tím vy-
dala nás tedy dohoda v šanc nenasytnosti polské, nedbajíc sku-
tečné potřeby našeho státu ani starých práv našich a nehledíc
ku chování se Poláků po dobu války. Neuvažují v Paříži, že zkla-
maná důvěra v odměnu za služby spojenecké trpce bolí? Zdá se,
že ne! Porovnáváme-li stanovisko české a polské během vojny,
1*