﻿4
tu přijdeme к přesvědčení, že — nejmírněji řečeno — dvojí tvář
polská lépe se vyplatila, nežli česká poctivost. Stejně je tomu
u Ukrajinců. Lid, který spojeneckému Rusku obětoval vše, který
od Poláků byl pro své rusofilské přesvědčení udáván a týrán, ža-
lářován a věšen, neví dosud, co se s ním stane. Zprávy polské
delegace pařížské mluví o nutnosti přístupu Polska к Černému
moři, o nutnosti společné hranice rumunsko-polské, čili — o nut-
nosti zabrání celé východní Haliče к polskému státu, zabrání ně-
kolika milionů Malorusů pod panství polské! Dobyvačné a impe-
rialistické choutky polské dokumentoval nedávno sám Pilsudski
výrokem: Poláci by ani nežili, kdyby nepanovali! To jsou dů-
sledky protekce, které se těší Poláci, přes své protidohodové smý-
šlení a jednání za války, v Paříži! Nehleďte na Ligu
ukrajinskou — organisaci části inteligence
ukrajinské, nehleďte na německ o-u krajinské
přátelství, sjednané touto ligou proti vůli lidu
ukrajinského! Hleďte k citu a jed nám í lidu m a-
loruského, к jeho obětem na krví a majetku pro
věc dohody, na jeho utrpení a pronásledování
pro jeho rusofilské přesvědčení, pro jeho lá-
sku к bratrskému národu ruskému a pak budete
soudíti spravedlivě!
Vinníky na míru brestlitevském můžete volatí před svůj soud,
ale nestotožňujte je s celým národem! A hlavně, nestotožňujte
Ukrajince s Karpatskými Rusy!
Hnutí ukrajinské, které padá dnes na váhu viny národa ma-
loruského, nenalézalo nikdy půdy mezi Karpatskými Rusy! Tito
stáli od vypuknutí vojny věrně po boku dohody, pracovali obě-
tavě proti Rakousku, proti Maďarům, úpěli ve vězeních, krváceli
a zmírali pro zájmy dohody a nyní žádají jen spravedlnost za
svoje oběti!
Směr, kterým se dosud béře jednání o osudu Karpatských
Rusů a o východních hranicích našeho státu, byl by velikou ne-
spravedlností dohody vůči Karpatským Rusům! Jeden lid, jeden
kraj, jeden věrný spojenec dohody má být v odměnu za svou věr-
nost a obětavost rozdělen na tři díly a má být přípraven o mož-
nost vývinu a národního života! To není spravedlnost dle zásad
Wilsonových, to není dobrou odpovědí na krvavou otázku rakou-
sko-maďarského týrání lidu Karpatoruského za války!
Lemkovštína má být odtržena od Uherské Rusi a nejvýchod-
nější část Uherské Rusi, s městem Síhotí má připadnouti Ru-
munsku! Těch několik slov vyjadřuje násilí, o kterém v Paříži
jistě nevědí. Kdyby mírová konference znala národní a hospo-
dářskou souvislost těchto končin, nemohla by připustiti roztrhání
jednoho kmene pod trojí nadvládu, nemohla by uměle vytvořiti
semeníštň sporů a nespokojeností v lidu, který byl vždy věrným