﻿б
spojencem dohody a který se těšil nadějí ve spravedlnost světa.
К omylu tomu svádí staré hraníce haličsko-uherské, vytvořené
starým násilím. Máme pokračovati v násilí, které u Němců a Ma-
ďarů odsuzujeme? Stará hranice dovedla rozděliti kraj admini-
strativně, dovedla vydatí karpatské Rusy násilí maďarskému a
Lemkovštínu imperialismu polskému, ale nedovedla zrušiti úzké
pokrevní svazky obou svahů karpatských, nedovedla rozděliti
ve dvé jedno srdce, kterým vždy bila Lemkovštína i Karpatská
Rus! Národní Rada Karpatoruská, která slučuje v sobě zástupce
obou území karpatskoruských, často již svými projevy a informa-
cemi vedla pozornost mírové konference к osudu Lemkovštiny,
ale marně.
Stará hraníce, tento pomník násilí, má zůstatí i nadále v plat-
ností jako uznání, že násilí neustoupilo dosud všude právu, že
spravedlnost nenalezla cestu к srdcí dohody, vytlačena byvši ne-
oprávněně přátelským jednáním s Poláky! Půl milionu lemkov-
ských Rusů i všechny životy a krev, obětované dohodě, nepadají
na vážky spravedlností v Paříži?
Nejsme imperialisty! Nežádáme připojení Lemkovštiny ve
snaze po rozšíření naší moci a území! Ale musíme podporovat!
oprávněné a spravedlivé snahy lidu, který ve spojení s námi vidí
svůj vytoužený cíl a svoji šťastnou budoucnost. V poslední ho-
dině voláme к mírové konferenci:
MějtesrdceproLemkovštin 11! Spravedlnost
nechť vítězí nad benevolencí!
Stejně nemůžeme souhlasiti s nej východnější hranicí našeho
státu. V době, kdy mírové jednání dospělo jíž určitějších forem,
dovídáme se, že demarkační linie mezi námi a Rumuny stano-
vena byla ve vzdáleností 4 km západně od dráhy M. Síhoť—
průsmyk Jablonický! Toto určení demarkační čáry, byť bylo
označováno jako provisorní, působí v nynější době dojmem bu-
doucí definitivy, a ta znamenala by neoprávněné a ne-
spravedlivé odtržení asi 2000 km ruského území
a připojení jeho к Rumunsku. A právě kraj ten má pro Karpat-
skou Rus neobyčejný význam a je důležitým i pro náš stát jako
celek.
Jakým právem žádají Rumuni toto území pro sebe? Rumun-
ské obyvatelstvo osídleno je jižně a východně od M. Sihoti až po
řeku Višó. Severně od Víšó je kraj čistě ruský a čistě ruským je
i celé údolí Tisy od Sihotě na sever až po hranici Uhersko-Ha-
líčskou. Národního oprávnění tedy zde není. Nemůžeme ale uznatí
ani oprávnění hospodářského! Trať M. Sihoť—Kolomea má býtí
ponechána Rumunům. Rumunsko mohlo by ji žádatí snad z ohle-
du na spojení s Černovicemí. Ale dráha ta prochází od Sihotě až
po samé Černovice územím ruským, a vedle toho je Bukovina
spojena s Rumunskem dráhou Černovice—Itzkany i drahou Ja-
kobem—Dorna Vatra, a jiné línie Bukovinské možno snadno s Ru-